Krátké tmavé dobrodružství na západě

24/01/2019

Celkem: 13,1 km + 5,5 km (18,6 km)

V sobotu před polednem jsem vyrazil v mokrém sněhodešťovém počasí na vlakovou zastávku poblíž našeho bydliště. Osobák z Lince dorazil asi s pěti minutama zpoždění, takže jsem na hlavním nádraží ČB musel rychle přeběhnout na první nástupiště na rychlík Brno - Plzeň. V Plzni na nádraží už je to v pohodě, nádraží je krásně nově zrekonstruované, takže jsem v pohodě přešel na druhé nástupiště a počkal pár minut na Západní expres směr Cheb. Na nástupištích byl docela ruch, protože tam stál parní vlak, takže hodně lidí fotilo a děti vřískali. Raději jsem došel na začátek nástupiště a vlezl jsem si do prvního kočáru a za hodinu jsem byl v Mariánských Lázních. Tam jsem rychle vylezl s připraveným foťákem a stativem a zkusil vyfotit odjíždějící expres. Bohužel nic moc, protože narozdíl od Plzně, kde svítilo občas i sluníčko, před Mariánkama se počasí změnilo k nepoznání a pršelo se sněhem, byla mlha a vlhko. Postál jsem chvíli na nástupišti a pak jsem přelezl na jiné a vlezl jsem si do Regio Sharku a za dvě zastávky jsem poprvé v životě vystoupil ve stanici Lázně Kynžvart. Zde bylo počasí ještě horší, nikde nikdo a město Kynžvart pěkně daleko od nádraží a můj cíl v tomto lázeňském městě bylo najíst se a tmou vyrazit do místa ubytování, do vesnice Salajna. Vyšel jsem ulicí do kopce na hlavnější silnici, všude štěkali jen psi a já to vzal přes les po žluté značce kolem Pastevního rybníka po mokrém sněhu. U rybníka jsem v dálce v tmavém mlhavém lese viděl postavu mávající rukama, která za chvíli zmizela za zatáčkou. Netuším, co to mělo znamenat a kdo tam v tomhle počasí mával rukama. Pokračoval jsem dál zavátou cestou krásnými alejemi do kopce, až k městu Kynžvart. Přemýšlel jsem, jak tady bude krásně na jaře, až tudy půjdu opačným směrem na nádraží na vlak z dvacetikilometrového výletu Kynšperk nad Ohří - Lázně Kynžvart, který plánuju už dávno. Město Kynžvart mě zaujalo svou polohou přímo vklýněné v horách v CHKO Slavkovský les, ale zklamalo mě dost zásadně, když jsem se na stmívajícím se náměstí dozvěděl od místního velmi slušného Róma, že v tomto městě není v současné chvíli ani jedna hospoda, kde by vařili. A údajně ani v létě v sezóně. Já se přiznám, že jsem počítal, že zde narazím na množství hospod a hotelů. Bohužel, pouze dva vietnamské obchody. Pak jsem zjistil, že hospoda u zámku, který byl vzdálen asi dva km od města zase směrem k nádraží, by měla mít otevřeno a měli by tam vařit. Vyrazil jsem tedy k zámku s tím, že jsem si koupil u vietnamců něco malého k jídlu na ráno. Procházel jsem sídlištěm z kopce a na křižovatce jsem uviděl nějakou starší paní se psem. Ve vteřině mě napadlo jí oslovit a zeptat se, jestli je hospoda u zámku otevřená. Během další vteřiny jsem slyšel odpověď, že nefunguje a že tam paní pracuje a jde odtamtud. Přemýšlel jsem, co budu dělat, když mám takový hlad a paní najednou řekla, že mám jít s ní, že mi něco k jídlu dá. Rozhodl jsem se tedy, že to zkusím a vyrazili jsme s jejími slovy, že ale bydlí za támhletim polem. Nakonec se z toho vyklubala cesta asi dva kilometry a objevil jsem se téměř znovu u nádraží. Paní nebydlela v domku nebo v bytě, jak jsem očekával, ale v sport hotelu a zavedla mě do kuchyňky a z lednice vytáhla asi pětikilovou masovou roládu, guláš a dvě papriky. Poděkoval jsem jí a vyrazil jsem opět do města s tím, že se stejně musím podívat, jestli nevařej aspoň něco malého v místní knajpě, o které jsem se dozvěděl od paní s jídlem. A opravdu na náměstí byla hospoda. Vešel jsem do dveří a opět jsem chtěl vycouvat, protože jsem se ocitnul v trafice. Ale pak jsem si všiml, že vpravo je pár schodů dolů a dole seděli lidi jako v hospodě. A opravdu tam byl i bar a pár stolů a já jsem si musel přisednout k jednomu místnímu chlápkovi. K jídlu nakonec měli jen oplatky a tyčinky atd. a já jsem za chvíli seděl u stolu s místňákama a poslouchal jsem je, akorát, že už byli kolem mě všude u jednoho malého stolu. Jeden z nejvožralejších se nakonec osmělil a zeptal se mě, co tam dělám, protože jsem asi docela v této hospodě vyčníval. Řekl jsem mu, že jdu do Salajny a on se zhrozil, že je to strašně daleko a takové ty další řeči, které mívaj všichni na mojich cestách, když jim řeknu o svých plánech.

Vyšel jsem před hospodu a tam kouřily nějaký dvě ženský a ta jedna šla mojim směrem a radila mi, kudy si to můžu zkrátit k zámku. Po silnici jsem sešel již dávno úplnou tmou k pustému zámku, který byl totálně v mlze, jen svítilo pár světel kolem a na nádvoří. Nikde nikdo a úplné ticho a krásná atmosféra, kterou cítím pouze v západních Čechách. Vyfotil jsem pár hrozných fotek v mlze, dešti, tmě a pokračoval jsem po tmavé silničce k hlavnímu tahu, kde mě čekala asi 1,5 km cesta po frekventované silnici. Až k hlavní silnici jsem šel naschvál po tmě, aby si oči zvykly na šero a dalo se lépe vnímat okolí a zvláštní lednový večer. Na hlavním tahu, který vede od Chebu a chebské dálnice na dálnici od Plzně do Německa, byl na sobotu v zimě docela velký provoz. Přešel jsem tedy na levou stranu, rozsvítil čelovku, do ruky jsem si vzal ještě baterku a vyrazil jsem. Každé auto mě naštěstí vidělo a všechny mě objížděly, ale stejně bych takhle nechtěl chodit pořád. Pak jsem zahlídl světla městečka Dolní Žandov a odbočku vedoucí do něj. Dorazil jsem na náměstí, dal nasál jsem atmosféru místní hospody a opět tmou už jenom pár km jsem došel ke statku ve vesnici Salajna. Podle instrukcí jsem měl mít klíč v nějaké malé krabičce u vrátek, ale neviděl jsem na kód a nemohl jsem klíč vyndat. Párkrát jsem si volal s paní majitelkou, která mě navigovala, ale stejně se mi to nedařilo. Nakonec mi pomohli pán s paní, kteří tam byli jediní se mnou tu noc ubytovaní. A pak už jsem šel kvůli velkému dešti, tmě a mlze raději spát v nádherném prostorném půdním pokoji U Komína. Každý pokoj má totiž v tomto statku svůj název a každý je v trochu jiném stylu. Fakt skvělé a v tu dobu levné ubytování. Ale věřím, že v sezóně ta cenu bude trochu odlišná.

 

Ráno jsem vstal a pořád pršelo. Vyfotil jsem si tedy statek uvnitř a vyrazil jsem černou vesnicí po silnici a pak do kopce k nádraží. V polovině kopce jsem uslyšel cinkat přejezd a říkal jsem si, že bych mohl cestu ukončit předčasně a jet domů už takhle brzo ráno kolem sedmé hodiny. Ale vlak jsem stejně nestihl a zjistil jsem si další spoje. Buď dojdu do Chebu a doma budu ve dvě odpoledne nebo dojdu do Lipové u Chebu a budu doma v poledne. Nakonec jsem to vzal po koridorové trati do Lipové. Stejně bylo opravdu ošklivo a fotit se nedalo. Celou cestu jsem nepotkal naštěstí žádný vlak. A až těsně před asi dva km dlouhou stanicí Lipová u Chebu jsem uslyšel u nástupiště hlášení, že přijede vlak na Cheb a tím jsem chtěl i jet. Bohužel nástupiště bylo strašně daleko a vlak zajel ještě na druhé nástupiště a já byl na prvním a mezi námi dlouhý podchod. Vlak mě předjel a zastavil asi dvěstě metrů ode mě. Já jsem přeběhl kolejiště a dobíhal jsem po štěrku k nástupišti. Průvodčí mě viděl a bylo poznat, že se asi rozhoduje, jestli má vlak vypravit nebo ne. To se opakovalo asi dvakrát a pak se otočil na mě, viděl mě, že se opravdu už blížím a ukázal strojvedoucímu, ať jede. Ten mě ale asi viděl a nerozjel se, ale když jsem přibíhal ke dveřím, zrovna se zavíraly, ale šlo ještě zmáčknout tlačítko a dveře se otevřely a za nimi stál průvodčí a čuměl jako debil. Pak jsem si všimnul, že když vypravoval ten vlak, který by mi jentak ujel, zbývala ještě minuta do odjezdu.

Potom jsem již v klidu dojel do Chebu, tam koupil na nádraží pití a snídani a Západním expresem jel do Plzně, luxusně jsem přestoupil na novém nádraží a vzpomínal, jak jsem se vždycky obával přestupu na plzeňském nádraží. Teď už to snad bude v pohodě, již se tam dá vyznat, navíc jsou všechna nástupiště propojená na více místech podchody. A už následovala klasická dvouhodinová cesta rychlíkem Plzeň - Brno do nedělně zamračených šedých Českých Budějovic.

Share on Facebook
Please reload

Nejlepší příspěvky

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload

Nejnovější příspěvky

June 25, 2020

October 2, 2018

Please reload

Archiv
Please reload

Hledání podle štítků

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload

Následujte nás
  • Facebook Basic Square

Michael Nosek

fotografie

0

© 2017-2019 by Michael Nosek. Vytvořeno pomocí Wix.com

  • Facebook Social Icon
  • YouTube Social  Icon