Vánoční výlety 2018

04/01/2019

První Vánoční výlet se díky extrémnímu počasí úplně nevyvedl. Nejprve jsem podcenil nové nádraží v Karlových Varech a nezjistil jsem si ani nástupiště přípojného vlaku a na přestup tři minuty mi málem nestačily. Vlak jel z jiného nástupiště a já jsem nově opravené nádraží neznal a nevěděl jsem, kudy se dostanu na druhé nástupiště. Nakonec jsem seběhl do nové haly a od ní podchodem na vedlejší nástupiště a rovnou do motoráku směr hory. Čím víc se motoráček blížil do hor, tím horší bylo počasí a v Nových Hamrech, kde vlak končil už pěkně pršelo, do toho šedo a zamračeno, mlha a všude tající mokrej sníh. Sešel jsem dolů do vesnice a vlezl do prvních dveří a fakt jsem nedoufal, že bude otevřeno. Ale bylo a já vešel do prázdného hotelu a dal jsem si jídlo u stolu poblíž okna a pozoroval jsem déšť. Po asi hodině déšť zmírnil a já jsem vyrazil po silnici do kopce. Po značených turistických cestách by to bohužel nešlo, všude byl mokrej sníh, hodně mokrého sněhu. Když jsem minul místní sjezdovky a kostel, minul jsem i ceduli, že silnice je v zimě dál neudržovaná, takže jsem dál šel stejně v mokrém sněhu a nadával jsem, proč musím tak často na výletech mít tak hnusný počasí a proč jsem nechodil nikam v létě, kdy bylo hezky pořád. Šlo se pořád do kopce kolem Bílého potoka až jsem došel na místo, kde jsem byl v létě a fotil jsem při ranní letní snídani Miluščin vodopád. Ještě před minutou mě ani nenapadlo, že bych šel vodopád znovu v tom dešti fotit, ale najednou mě cosi vtáhlo do lesa a téměř ve tmě jsem vyfotil asi pět fotek. A to jsem ještě stihl vyměnit destičku od stativu. Nakonec jsem nasadil už i čelovku, schoval mokrej foťák a vyrazil jsem do Horní Blatné na nádraží. Tam jsem dorazil totálně promrzlej a mokrej, a když jsem asi deset minut postával, došlo mi, že pokud nezačnu něco dělat, prostě tam zmrznu. Takže jsem začal chodit od křižovatky za nádraží a zase zpět a tohle jsem urazil asi pětkrát a pak jsem si to zamířil na nástupiště a chodil jsem pořád tam a zpátky od jednoho konce k druhému. Pak konečně přijel vlak a já jsem mohl začít rozmrzat. Pak jsem ještě prošel dlouhým údolím Bílé Bystřice a od vesnice Pstruží údolím Bystřice. Obě Bystřice byly hodně rozvodněné a hnědé a divoké. Došel jsem až do hezkého městečka Merklín a tam nejdříve do sídlištního vietnamského obchodu pro jídlo a pak na nádraží, které je celé nově zrekostruované a dokonce na něj jezdí vlak. Mám totiž dojem, že to není tak dlouho, co sem vlak nezajížděl. Zanedlouho jsem uslyšel skřípání kolejnic, houknutí motoráčku a do kopečka si to přisupěl modrej vláček a za chvíli jsme mohli jet zpět na Karlovy Vary. Projeli jsme zbytkem hornatého údolí Bystřice mezi vrchy Hroznatův a Rozhled, minuli zastávku na znamení Hroznětín zastávka a najednou jsme se vynořili z Krušných hor a byli v rovině. Ale v hezké rovině plné jehličnatých lesů a také se projelo kolem rekreační oblasti u Velkého rybníka ve stejnojmenné obci Velký Rybník. Tam jsme zastavovali na zastávce a já jsem si vzpomněl, jak jsem před lety tady navštívil kolegyni z mého ústeckého pracoviště, která zde byla na dovolené s dětmi a manželem rybářem a já jsem se vracel odněkud z výletu u Nejdku. V Dalovicích byla zastávka na znamení a dalo se přestoupit na osobák do Mostu a z Mostu osobák do Ústí. Ale dojel jsem až do Varů, vyfotil nové nádraží a jel jsem poměrně prázdným rychlíkem do UL a k rodičům.

 

 Druhý den jsem vstal ještě za tmy a vyrazil jsem tmavou Klíši na zastávku, odkud jsem každé ráno odjížděl do práce, když jsem zde ještě bydlel. Prázdným busem číslo 9 jsem dojel skoro na konečnou ke Krematoriu a tmavými uličkami jsem lezl do šíleného kopce na Novou Ves. To je vesnice, kam jezdí MHD, ale bohužel tam jela už někdy v šest ráno a rozednívá se v osm. Co bych tam za tmy dvě hodiny dělal? Takže jsem si to celý musel pořádně vyšlápnout. Až na Novou Ves, kde se stoupání trochu zmírnilo a já uviděl nad Ústím plameny. Občas se zvětšovaly, občas zmenšovaly a pak jsem přímo proti sobě viděl v dálce Masarykovu ulici v Ústí, jak po ní jedou hasičská auta. Požár byl někde v Předlicích, v průmyslové čtvrti v Ústí. Pokračoval jsem dál na blízký kopec Vysoký Ostrý (587 m. n. m.). Pamatuju si, jak byl pro nás když jsme byli děti tenhle kopec velký. Teď mi připadal blízký a maličký. Vzal jsem to ale neznačenou cestou, kterou jsem znal z dětství a ta vede přímo prudce nahoru a já jsem klouzal po bahně a v polovině jsem to chtěl vzdát, ale nakonec jsem se nahoru vyšplhal, dal jsem si snídani, vyfotil jedinej pohled do údolí (bohužel z Vysokého Ostrého je pohled pouze na jednu stranu, do labského údolí s obcí Brná nad Labem) a šel jsem dolů po značené cestě, která nevede tak prudce dolů. Za stále relativně ošklivého počasí jsem pokračoval po asfaltce přes osadu Sedlo k odbočce červené značky, která vede až do Litoměřic, a která zde dál pokračuje do kopce po staré panelce. Pamatuju si jí už z dětství, kdy už tenkrát byla podemletá a rozbitá, ale je tam dál a ještě v horším stavu. Na mobilu jsem si nastavil navigaci, jak dlouho půjdu k osadě Němčí, kde jsem strávil dětství na chatě. Ukázalo mi to, že 3 km půjdu přes hodinu. Tak jsem se pořádně rozešel, abych měl tuhle relativně nudnou část cesty za sebou a na Němčí jsem došel už po 45 minutách. Vyfotil jsem klasické panorama západního Českého Středohoří bohužel v šedém počasí s osadou Němčí a klesal jsem pro mě známou vsí dolů k Průčelské rokli. Tam jsem zjistil, že podzimní vychřice tam udělaly pěknou paseku. Ohromné stoleté buky a duby jsou vytržené ze země a takhle to vypadá po celém údolí. A ze zdola z Brné nad Labem tímto krásným údolím jezděj terénníma autama a čtyřkolkama pro poražené dříví. Takže z dříve velice romantického údolí, ve kterém vedla pouze pěšina je rozježděné údolí, kde se těží dřevo.

Došel jsem skoro až dolů a chtěl jsem najít dva vodopády, Průčelský a Výří. K Průčelskému jsem se ani nemusel šplhat, protože v potoce, který tekl od něj, netekla žádná voda. A k Výřímu vodopádu podle mapy nevede cesta, takže bych se musel šplhat asi půl kilometru nahoru potokem a to se mi nechtělo, a tak jsem šel vyfotit Průčelský potok a ještě jsem narazil na kaskádu na potoce, ze které tekl pěknej zelenej vodopád.

Pak už jsem jenom sešel na hlavní silnici a byl jsem na konečné zastávce MHD Brná. Dojel jsem sedmnáctkou na Klíši a pěšky došel domů.

 

 Pak byly Vánoce. Po nich jsem odjel do Vimperka v centru Šumavy. Na nádraží jsem vystoupil do slunečného odpoledne a vydal jsem se po kolejích směr Kubova Huť, nejvyšší železniční stanice v ČR. Došel jsem ale pouze na kraj nástupiště a už jsem viděl, jak na mě kouká pan výpravčí od výpravní budovy a tuší, že jsem podezřelej. Vytáhl jsem tedy stativ a umístil ho, aby pan výpravčí viděl, že jsem pouze neškodný fotograf, co si chce udělat snímek jeho pracoviště. Při dalším pohledu do objektivu tam výpravčí nebyl, zalezl do tepla a nechal mě být. Cesta dál pokračovala po kolejích kolem skal a opěrných zdí až na svah, ze kterého byl vidět celý Vimperk a hlavně i jeho dominanta, zámek. Já mu říkám hradozámek, protože tak vypadá. Od trati jsem dál pokračoval k řece Volyňce a do centra Vimperku, k zámku a domů k příbuzným. Druhý den jsme jeli autem přes Kvildu, kde bylo víc a víc sněhu do vesnice Modrava v naprostém největším centru národního parku Šumava. I přesto, že slunce neprosvítalo, všude bylo hodně aut a hodně lidí s lyžemi. Hlavně s běžkovými. Na Modravě jsme se vydali s Erikou proti proudu Roklanského potoka po cestě kolem pivovaru a hospody Lyer a došli jsme asi dva km za Modravu kolem pochybné lyžařské stopy. Cestou se stalo akorát to, že slunce skoro vysvytlo přes mlhu, ale nakonec se mu to nepodařilo. Tak jsme se dali na cestu zpět a zamířili jsme si to do pivovaru Lyer, kde jsme měli sraz s ostatními. Bohužel nejdříve nebylo místo, pak jsme asi deset minut počkali a mohli jsme se usadit a s chutí naobědvat. Ceny byly sice trochu vyšší, ale to se dá v centru národního parku Šumava čekat. Pak už jsme jen došli na parkoviště, kde vzniká řeka Vydra a vydali jsme se zpět do Vimperka a druhý den domů do ČB.

 

 

 

Share on Facebook
Please reload

Nejlepší příspěvky

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload

Nejnovější příspěvky

June 25, 2020

October 2, 2018

Please reload

Archiv
Please reload

Hledání podle štítků

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload

Následujte nás
  • Facebook Basic Square