Vánoční výlety 2018

04/01/2019

První Vánoční výlet se díky extrémnímu počasí úplně nevyvedl. Nejprve jsem podcenil nové nádraží v Karlových Varech a nezjistil jsem si ani nástupiště přípojného vlaku a na přestup tři minuty mi málem nestačily. Vlak jel z jiného nástupiště a já jsem nově opravené nádraží neznal a nevěděl jsem, kudy se dostanu na druhé nástupiště. Nakonec jsem seběhl do nové haly a od ní podchodem na vedlejší nástupiště a rovnou do motoráku směr hory. Čím víc se motoráček blížil do hor, tím horší bylo počasí a v Nových Hamrech, kde vlak končil už pěkně pršelo, do toho šedo a zamračeno, mlha a všude tající mokrej sníh. Sešel jsem dolů do vesnice a vlezl do prvních dveří a fakt jsem nedoufal, že bude otevřeno. Ale bylo a já vešel do prázdného hotelu a dal jsem si jídlo u stolu poblíž okna a pozoroval jsem déšť. Po asi hodině déšť zmírnil a já jsem vyrazil po silnici do kopce. Po značených turistických cestách by to bohužel nešlo, všude byl mokrej sníh, hodně mokrého sněhu. Když jsem minul místní sjezdovky a kostel, minul jsem i ceduli, že silnice je v zimě dál neudržovaná, takže jsem dál šel stejně v mokrém sněhu a nadával jsem, proč musím tak často na výletech mít tak hnusný počasí a proč jsem nechodil nikam v létě, kdy bylo hezky pořád. Šlo se pořád do kopce kolem Bílého potoka až jsem došel na místo, kde jsem byl v létě a fotil jsem při ranní letní snídani Miluščin vodopád. Ještě před minutou mě ani nenapadlo, že bych šel vodopád znovu v tom dešti fotit, ale najednou mě cosi vtáhlo do lesa a téměř ve tmě jsem vyfotil asi pět fotek. A to jsem ještě stihl vyměnit destičku od stativu. Nakonec jsem nasadil už i čelovku, schoval mokrej foťák a vyrazil jsem do Horní Blatné na nádraží. Tam jsem dorazil totálně promrzlej a mokrej, a když jsem asi deset minut postával, došlo mi, že pokud nezačnu něco dělat, prostě tam zmrznu. Takže jsem začal chodit od křižovatky za nádraží a zase zpět a tohle jsem urazil asi pětkrát a pak jsem si to zamířil na nástupiště a chodil jsem pořád tam a zpátky od jednoho konce k druhému. Pak konečně přijel vlak a já jsem mohl začít rozmrzat. Pak jsem ještě prošel dlouhým údolím Bílé Bystřice a od vesnice Pstruží údolím Bystřice. Obě Bystřice byly hodně rozvodněné a hnědé a divoké. Došel jsem až do hezkého městečka Merklín a tam nejdříve do sídlištního vietnamského obchodu pro jídlo a pak na nádraží, které je celé nově zrekostruované a dokonce na něj jezdí vlak. Mám totiž dojem, že to není tak dlouho, co sem vlak nezajížděl. Zanedlouho jsem uslyšel skřípání kolejnic, houknutí motoráčku a do kopečka si to přisupěl modrej vláček a za chvíli jsme mohli jet zpět na Karlovy Vary. Projeli jsme zbytkem hornatého údolí Bystřice mezi vrchy Hroznatův a Rozhled, minuli zastávku na znamení Hroznětín zastávka a najednou jsme se vynořili z Krušných hor a byli v rovině. Ale v hezké rovině plné jehličnatých lesů a také se projelo kolem rekreační oblasti u Velkého rybníka ve stejnojmenné obci Velký Rybník. Tam jsme zastavovali na zastávce a já jsem si vzpomněl, jak jsem před lety tady navštívil kolegyni z mého ústeckého pracoviště, která zde byla na dovolené s dětmi a manželem rybářem a já jsem se vracel odněkud z výletu u Nejdku. V Dalovicích byla zastávka na znamení a dalo se přestoupit na osobák do Mostu a z Mostu osobák do Ústí. Ale dojel jsem až do Varů, vyfotil nové nádraží a jel jsem poměrně prázdným rychlíkem do UL a k rodičům.

 

 Druhý den jsem vstal ještě za tmy a vyrazil jsem tmavou Klíši na zastávku, odkud jsem každé ráno odjížděl do práce, když jsem zde ještě bydlel. Prázdným busem číslo 9 jsem dojel skoro na konečnou ke Krematoriu a tmavými uličkami jsem lezl do šíleného kopce na Novou Ves. To je vesnice, kam jezdí MHD, ale bohužel tam jela už někdy v šest ráno a rozednívá se v osm. Co bych tam za tmy dvě hodiny dělal? Takže jsem si to celý musel pořádně vyšlápnout. Až na Novou Ves, kde se stoupání trochu zmírnilo a já uviděl nad Ústím plameny. Občas se zvětšovaly, občas zmenšovaly a pak jsem přímo proti sobě viděl v dálce Masarykovu ulici v Ústí, jak po ní jedou hasičská auta. Požár byl někde v Předlicích, v průmyslové čtvrti v Ústí. Pokračoval jsem dál na blízký kopec Vysoký Ostrý (587 m. n. m.). Pamatuju si, jak byl pro nás když jsme byli děti tenhle kopec velký. Teď mi připadal blízký a maličký. Vzal jsem to ale neznačenou cestou, kterou jsem znal z dětství a ta vede přímo prudce nahoru a já jsem klouzal po bahně a v polovině jsem to chtěl vzdát, ale nakonec jsem se nahoru vyšplhal, dal jsem si snídani, vyfotil jedinej pohled do údolí (bohužel z Vysokého Ostrého je pohled pouze na jednu stranu, do labského údolí s obcí Brná nad Labem) a šel jsem dolů po značené cestě, která nevede tak prudce dolů. Za stále relativně ošklivého počasí jsem pokračoval po asfaltce přes osadu Sedlo k odbočce červené značky, která vede až do Litoměřic, a která zde dál pokračuje do kopce po staré panelce. Pamatuju si jí už z dětství, kdy už tenkrát byla podemletá a rozbitá, ale je tam dál a ještě v horším stavu. Na mobilu jsem si nastavil navigaci, jak dlouho půjdu k osadě Němčí, kde jsem strávil dětství na chatě. Ukázalo mi to, že 3 km půjdu přes hodinu. Tak jsem se pořádně rozešel, abych měl tuhle relativně nudnou část cesty za sebou a na Němčí jsem došel už po 45 minutách. Vyfotil jsem klasické panorama západního Českého Středohoří bohužel v šedém počasí s osadou Němčí a klesal jsem pro mě známou vsí dolů k Průčelské rokli. Tam jsem zjistil, že podzimní vychřice tam udělaly pěknou paseku. Ohromné stoleté buky a duby jsou vytržené ze země a takhle to vypadá po celém údolí. A ze zdola z Brné nad Labem tímto krásným údolím jezděj terénníma autama a čtyřkolkama pro poražené dříví. Takže z dříve velice romantického údolí, ve kterém vedla pouze pěšina je rozježděné údolí, kde se těží dřevo.

Došel jsem skoro až dolů a chtěl jsem najít dva vodopády, Průčelský a Výří. K Průčelskému jsem se ani nemusel šplhat, protože v potoce, který tekl od něj, netekla žádná voda. A k Výřímu vodopádu podle mapy nevede cesta, takže bych se musel šplhat asi půl kilometru nahoru potokem a to se mi nechtělo, a tak jsem šel vyfotit Průčelský potok a ještě jsem narazil na kaskádu na potoce, ze které tekl pěknej zelenej vodopád.

Pak už jsem jenom sešel na hlavní silnici a byl jsem na konečné zastávce MHD Brná. Dojel jsem sedmnáctkou na Klíši a pěšky došel domů.