První letní výjezd do Slavkovského lesa

25/08/2018

Na začátku července 2018 kolem svátků jsme vyrazili první třídou rychlíku Brno - Plzeň do Plzně společně s Erikou. Tentokrát jsem měl doprovod a výlet byl směrován k focení, ne k velkému chození po krajině. Nějak jsem měl tak trochu tušení, že lidí pojede fakt hodně. A jelo. Při přestupu na přes hodinu zpožděné Pendolino v Plzni směr Mariánské Lázně jsme v první třídě museli vyhodit dva lidi, co seděli na našich místech. Chudáci.. zaplatili si první třídu v Pendolinu a museli zůstat stát mezi mnoha dalšími cestovateli.

Po hodince jízdy jsme vystoupili v Mariánkách a sedli si do parčíku a čekali na trolejbus směr náš penzion v Úšovicích. Po ubytování jsme zjistili, že bude celé odpoledne pršet tak jsme zašli směr vesnice Stanoviště s oborou, kempem a hospodou. Hospoda byla zavřená a ještě na jídelním lístku byl smažený sýr s hranolkami za 180 Kč. Takže jsme se obrátili a šli zpět do Úšovic, dali jsme si předražené jídlo v hospodě poblíž penzionu a šli jsme místo prohlídky města do pokoje koukat na televizi, kterou v novém domově pořád ještě nemáme :).

Ráno bylo pořád ještě ošklivo, takže jsme to s prohlídkou Mariánek nepřeháněli a po přejezdu trolejbusem do centra jsme vystoupali na vyhlídku královny Karoly. Bohužel z altánku nic vidět nebylo.. stromy měly moc listí a ještě tak trochu od vzniku vyhlídky povyrostly. Tak jsme zase sešli dolů, ale už rovnou za město a vyrazili do přírody Slavkovského lesa. Nejdřív jsme podél Úšovického potoka vyšli k přehradě Mariánské Lázně, která je asi na pitnou vodu, takže byla celá oplocená. Pak jsme došli k přírodní rezervaci Smraďoch, ve které bohužel v tomhle suchém létě nebyla skoro žádná voda a tudíž žádný smrad. Pak ještě následoval pramen Farská kyselka, ze kterého vytékal oranžový potůček. Po absolvování lesního stoupání a poskytnutí rady rodince na houbách jsme vyšli na Vlčí kámen (883 m. n. m.), což je také přírodní rezervace se vzácnými rostlinami a mnoha hadcovými skalami.

Potom už se jenom sešlo na lesní silnici a když jsme vyšli ven z lesa, odpočinuli jsme si a vyrazili do vesnice Prameny, kde jsem doufal, že bude hospoda, kde bychom si před večerem dali alespoň polévku. Penzion, ve kterém jsem před dvěma lety spal byl zavřený, přitom aut kolem něj stálo hodně a parta turistů přemluvila někoho z penzionu, aby jim dal pivo. My jsme však pokračovali dál po silnici ještě asi 2 a půl km a konečně jsme dorazili s těžkými baťohy denního cíle.. k národní přírodní památce U Tří křížů. Sedli jsme si kousek od národní přírodní památky Upolínová louka pod Křížky a upolíny už bohužel nekvetly. Erika uvařila na tuhém lihu na vařiči čočku s houbama, najedli jsme se, vyfotili a čekali, až se vylidní kopec s Křížky. Nakonec už před západem slunce odešli poslední návštěvníci a my jsme prošli nahoru ke třem křížům, na skalnatý krásný kopeček obehnaný ze všech stran vysokým plotem kvůli jelenům sika, kteří nejsou z této oblasti a spásají velice vzácné rostliny v této přírodní památce, které rostou právě u hadcových skal. Takže já jsem fotil západ slunce, Erika se připravovala do několika spacáků na chladnou noc. Taky snědla pár borůvek, o kterých za chvíli zjistila, že to nejsou borůvky, takže jsme googlovali, jestli se neotrávila. Žije ale dodnes :).

Asi v jedenáct jsme už leželi a já dýchal ten nejlepší vzduch v republice, protože takovej ve Slavkovském lese opravdu je.. smísený s vyvěrajícími zdravými plyny a vůní rašeliny. Pozoroval jsem desítky letadel nepřetržitě létajících na námi a přemýšlel jsem, do jakých dálek asi letěj. Pak jsem asi na chvíli usnul a kolem páté už jsme zase vstávali a dalo se trochu fotit i ranní slunce, ale ne na přímo, protože bohužel kousek od Křížků vede vedení vysokého napětí s takovými těmi hodně velkými sloupy. Nechápu.

Pak jsme vyrazili kousek zpět po silnici k Dlouhé stoce, se kterou se dá potkat na mnoha místech ve Slavkovském lese, protože se kroutí po krajině i ve vyšších nadmořských výškách. Fakt obdivuhodná stavba.

Pak jsme po loukách a lesy po zelené turistické značce došli k dalšímu pramenu Novoveská kyselka a těšili jsme se, že se napijeme, protože nám dost drsně docházela voda a vedro bylo i po ránu už dost velké (narozdíl od noci, kdy bylo asi 12 stupňů a vál příjemný vánek). Přišli jsme k prameni a našli jsme polorozpadlej přístřešek, nějaký betony kolem a pramen bez kyselky. Takže jsme pokračovali, u rybníka jsme potkal mládě liščí a málem jsem ho z asi tří metrů vyfotil, ale nepovedlo se.

Potom jsme minuli Domínovu skalku, na kterou jsme nelezli a potkali jsme ohromné bolševníky, které jsou údajně jedovatý hodně, ale asi to nebude tak hrozný. Z dětství si však pamatuju, že mi všichni říkali, že jsou jedovatý hodně moc, až smrtelně. Pak už byla Erika tak unavená, že padala, ale tak nějak jsme nakonec došli přes les do údolíčka s potokem, kde jsme odpočívali, vyšli jsme poslední kopec k silnici a po silnici došli k nádraží v Bečově nad Teplou. Batohy pohlídala Erika a já jsem vyběhl do města koupit něco k pití a k jídlu. V Bečově jsou na historickém náměstí pouze vietnamci a ten obchod je opravdu hroznej, špatně zásobovanej a prodávaj zkažený prošlý věci atd. Na to, že do tohodle krásného města jezděj turisté z celého světa je tohle fakt ubohý. Hospod a restaurací je tam ale asi dost a i penzionů. Pak jsem doběhl na nádraží a za pár minut přijel vlak soukromé společnosti a vyrazili jsme narvaným motoráčkem směr Mariánské Lázně. Tuhle část trati jsem jel poprvé a je opravdu krásná,.. samé tunely a pak jízda po náhorní plošině přes Slavkovský les a před Mariánkama prudké klesání kolem Úšovic, kde jsme bydleli ve čtvrtek v penzionu. Pak vlak zastaví v zastávce Mariánské Lázně město a obloukem vjede na hlavní nádraží ze směru od Chebu. Sedli jsme si na nástupiště, pozorovali vlaky a čekali na expres do Plzně, v Plzni jsme přestoupili na rychlík směr Brno a kolem čtvrté hodiny odpolední jsme dorazili zpět do Českých Budějovic domů.