Záhada města Les

04/12/2017

Nevím, jestli to někdo z Vás ví, ale městu Děčín se říká Les. A já jsem minulej tejden zjistil, proč tomu tak asi nejspíš je. Když se kouknete na turistickou mapu, kolem tohodle města je jenom zelená barva. Třeba kolem Lovosic je na mapě bílo. To jsou pole. Ale kolem Děčína - Lesa je opravdu všude les. A já jsem minulej týden hnedle na začátku odjel pracovně do Lesa. Bylo krásně. Na podzim, když přijde jeden z mála slunečných dnů, přijde opravdu krásnej den. Není žádnej opar, vzduch je profoukanej a pročištěnej podzimním větrem. Tak moc jsem v pondělí litoval, že jsem po práci nemohl jít fotit něco z krás Lesa. Další dny v týdnu již byly šedé a studené a pracovní až téměř do tmy. Až v pátek se mělo udělat hezky a tak jsem vyrazil do práce s foťákem a s batohem na víkend na jihu - mém budoucím domovem (již za měsíc). Dopoledne při práci na nádraží bylo opět krásně a když jsme skončili, vyrazil jsem po lávce pro pěší na prudkou Kamenickou ulici a vyfuněl jsem až na zastávku Škola. Bylo tam hodně dětí a ještě víc jich bylo v autobuse, kde jsem se najednou ocitnul a bylo tam fakt narváno. A jenom rozjívenejma dětma, naštěstí vesnickejma a ti jsou vždy klidnější a ani tolik neřáděj s elektronikou jako děti z města. Pár jich vystoupilo v Ludvíkovicích, pár v Kameni a pak už byl Bynovec a tam jsem vylezl i já a rovnou cestou po zelené značce jsem vyrazil prázdnými pastvinami k lesu nad Bynovcem. Pak borovým lesem a bohužel již oblačným počasím jsem došel na Růžovou vyhlídku nad údolím Labe. Litoval jsem, že není hezky, protože odsud při západu slunce, který za chvíli měl proběhnout, by vznikly opravdu nádherné fotky. Bohužel. Z této vyhlídky mám jenom video a docela dost hnusný fotky.

 

Pak přiběhl běžec se psem, kouknul na vteřinu do údolí a běžel dál. Začínalo se stmívat a já jsem to vzal borovým lesem přes kopeček a přes ohromnou louku do Ludvíkovic, kde mi za asi minutu odjížděl bus do Lesa. Vystoupil jsem u mostu přes Labe, protože jsem se rozhodl, že vylezu na Pastýřskou stěnu, kde je vyhlídka na město. Už byla tma a tak jsem si svítil očima a pomalu jsem vylezl náročnou cestou nahoru k hospodě, která již není zkrachovalá, ale svítilo se v ní a uvnitř seděli dva mafiáni. Postavil jsem stativ a na úplně liduprázdné setmělé vyhlídce jsem asi půl hodiny fotil osvětlené noční město. Vlastně odpolední město. Je to až k nevíře, když si představím, kolik lidí by kolem mne poskakovalo, kdybych na stejném místě byl o dva, tři měsíce dříve, či dokonce někdy v létě o prázdninách. Však taky bylo teprve pět hodin odpoledne, ale přitom tma jako o půlnoci. Už se těším, až se to zase bude protahovat a den bude aspoň o trochu delší.
Pak jsem sešel do ulic Lesa a došel k nádraží, nikdo mě neotravoval a nechtěl peníze ani nic jiného a tak jsem vlezl do vlaku a jel do Prahy Holešovic, tam jsem přestoupil na vlak na jih. Ve vlaku jsem se od přistoupivších kurev (vlastně to byly úplně obyčejné současné dívky) dozvěděl, jaké kde maj tetování, s kolika klukama za týden se vyspaly, na které Vánoční trhy se půjdou vožrat a sbalit chlapy a kde opět sbalej a vyspěj se s nějakým zadaným klukem chodícím s jejich kamarádkami. A samozřejmě mobily, jó ty mobily.

 

 

Share on Facebook
Please reload

Nejlepší příspěvky

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload

Nejnovější příspěvky