Slovenské výlety, focení a taky Praha mezi koncertama

26/11/2017

Prodlouženej víkend začal ve čtvrtek v práci, kam jsem šel už ráno s těžkym baťohem plnym foťáku. V šest jsem šel na vlak do Prahy, vystoupil jsem na nádraží Praha Podbaba a jel jsem tramvají tmavou Prahou na zastávku Malostranská. Vyfotil jsem něco u Vltavy, prošel jsem ke Karlovu mostu, kde byl slyšet hlasitý zpět asi čtyř opilých Rusů. Nikoho si nevšímali, šli, nahlas se bavili a zpívali ruské písničky. Přešel jsem Karlův most, odbočil jsem vpravo a ocitnul jsem se v dlouhém podloubí (tunelu) plném ruských mafiánských předražených kýčovitých obchodů. Přímo v tom největším centru města. Docela rád bych věděl, kdo v týhle zemi vládne, především s jakými mozky nám vládnou lidi? Začínám se ale smiřovat, že tahle republika je totálně v hajzlu. Ať si říká kdo chce co chce.. když se na to člověk podívá z mého pohledu, je to tady hodně moc, hodně moc špatný. Vládnou tady peníze, úplatky, mafie, banky a mladí ambiciózní svině, kteří se nikdy v životě nedozvěděj, že dělali něco špatně. Naopak, budou si myslet, že v životě žili skvělým neškodným způsobem života. No, to jsem zase odbočil.. jednou špatně. Prošel jsem tedy tím mafiánským tunelem na nábřeží, vyfotil jsem krásně osvětlený Pražský hrad a šel jsem centrem plným turistů na moje nové místo ve spleti silnic a dálnic u hlavního nádraží. Tam jsem povečeřel a zadním tajným vchodem jsem vešel na šesté nástupiště, odkud pravidelně odjížděj noční vlaky směr Slovensko a Polsko. Protože jsem plánoval nafotit lůžkový vagón, abych tuto webovou stránku převlíknul i do kabátku lůžkového, přišel jsem k vlaku asi ve 21:20, vyfotil jsem ho zvenku a pak jsem vlezl do svého kupé. Byl to starý vagón, asi jeden z posledních lůžkových s otevíracími okny. Nafotil jsem kupé, vlak se ve 22:00 rozjel, já jsem si vlezl pod deku, topení začalo topit, nohy jsem si přiložil k teplu a zastávku v Pardubicích jsem už nevnímal. Probudil jsem se někde za Žilinou, vlak zastavil a já jsem otevřel okno a koukal jsem do slovenské tmy v Horní Štubni. Pak se vlak rozjel skrz tunely a hory, prosvištěl Harmanec a přejel most, u kterého jsem asi za hodinu opět byl a fotil jsem Banský potok. Ale v tu dobu jsem ještě nebyl rozhodnutý, kam se z Banské Bystrice vydám a měl jsem asi čtyři možnosti. Do Banské Bystrice jsem přijížděl s otevřeným oknem přesně v 06:26 podle jízdního řádu.. s otevřeným proto, že se mi to v životě asi už nikdy nepoštěstí v lůžkovém vagóně. Já vím, může to znít neskutečně a divně, ale já prostě mám rád jízdu vlakem, koukání oknem do otevřené krajiny, protože vlak většinou jede trochu výš nad krajinou a pro mě je toto neskutečný zážitek. A tyto zážitky bohužel končej jak u lůžkových vlaků tak i na lokálkách, protože staré vlaky nahrazujou novým s klimatizacemi a již nikdy okna otevírat nepůjdou. Teda někdy možná jo, až se to zase obrátí a lidi se zlikvidují svojí hloupostí a vše začne odznovu.

V Banský Bystrici jsem vystoupil do tmavého vstávajícího dne. Nakonec v poslední minutě před odjezdem jsem se rozhodl pro odjezd směr Harmanec městským autobusem. Na nové autobusové nádraží jsem se dostal úplně náhodou, když jsem vlezl na nějakym šílenym parkovišti před obchodním centrem - autobusákem -  nádražím vlakovým do výtahu a najednou jsem stál v betonovym novym autobusovym nádraží. Všude bylo prázdno, na Slovensku měli také volný sváteční den, takže se včera pilo. Prázdnym autobusem jsem dojel do Uľanky u Harmance a vydal se po silnici směr Špania Dolina, vesnice v horách. Bylo to asi 4 km do kopce podél krásně průzračného Banského potoka. Několikrát jsem ho vyfotil, pak mě minul bus směr Špania Dolina,.. docela jsem litoval, že jsem na něj nemávnul.. na Slovensku by mi určitě zastavil a svezl by mě. Nakonec jsem tedy do Doliny došel pěšky, překvapila mě hezká vesnice v horách, s bývalými doly na měď a s hezkým kostelem nad vesnicí, ke kterému se šlo dlouhým dřevěným tunelem s mnoha schody. Ve vesnici jsou snad jenom starší neopravené baráky jakoby z dřívější doby. Najednou jsem mezi baráky nad vesnicí potkal nečekaně bandu českých školáků. Raději jsem vyrazil nahoru po turistické značce, abych vypadl od lidí.. potřeboval jsem klid. Vystoupal jsem asi další 4 km nahoru k rozhledně Šachtička a tam vedla silnice a plno rodinek s dětma se tam plácalo po zasněžené sjezdovce. Divně nesmyslně chodili nahoru a dolů a děti vřískali. Vzal jsem to po modrý značce, abych nemusel lézt po sjezdovce jako ty rodinky a došel jsem oklikou na Panský Diel, kopec ve výšce 1100 m.n.m. nad Banskou Bystricí. Docela jsem litoval, že je hnusně.. asi nejhorší počasí na focení. V hezkém počasí musej být úžasný výhledy na okolní hory, ohromnou tajemnou Poľanu (pohoří na jihovýchod odtud) a ohromnou Banskou Bystrici. Chvíli jsem poseděl pod stromem, kde nebylo tolik sněhu a začal jsem scházet dolů do velkoměsta. Docela mě překvapilo, že v dešti a v šedu tam stoupalo dost místních lidí pěkně pěšky bez auta. Ale je pravda, že Slováci maj rádi turistiku a kolikrát jsem se už setkal, že vytrvale stoupali i v místech, kde byla lanovka. Nakonec jsem asi po šesti km došel dolů do sídliště Sásová na konečnou trolejbusu. Asi za půl hodiny mi to jelo a v centru jsem vyhledal pizzerii a došel jsem k rychlíku na nádraží a ve 14:35 jsem se rozjel k Bratislavě. Připlatil jsem si první třídu, abych se trochu prospal, protože znám rychlíky na Slovensku, když se blížej k Bratislavě. Většinou se tam stojí i na chodbičkách. Takhle jsem byl v kupé sám celou cestu až do šesté hodiny večerní, kdy jsem do Bratislavy konečně dorazil. Chtěl jsem poprvé v životě vyzkoušet firmu Uber.. asi i naschvál po té aféře, kdy pražští taxikáři dělali protesty a problémy těmto Uber taxikářům. Přitom je to úžasná služba a firma, která funguje po celém světě. A opět u nás budou nějaký odporný mafiánský taxikáři protestovat, protože se jim nelíbí, že bude někdo jezdit levněji než oni. Maj myslet a neokrádat. Potom by se k nim lidi taky chovali jinak a třeba by je víc využívali. No jo, přemýšlení některých českých "podnikatelů" odpovídá jejich inteligenci. Každopádně, do mobilu jsem si stáhnul aplikaci Uber, zadal údaje z platební karty, objednal jsem si auto a koukal na mapě na mobilu, jak auto přijíždí. Mávnul jsem na něj, nastoupil jsem a jeli jsme. S chlapíkem jsme kecali o českých drogách a politice. Pak jsem jenom vystoupil a to bylo vše. Za chviličku se můžete podívat na mobilu, kolik Vás jízda stála (samozřejmě přibližnou cenu víte už před jízdou). Dojel jsem k mostu SNP, vyfotil jsem si noční Bratislavský hrad a most a objednal jsem si ve větru u tajemného tmavého strašidelného Dunaje další Uber a odjel jsem do Garni hotelu. Ubytoval jsem se po dlouhé době v klasickém hotelu, kde odevzdáváte klíče na recepci. V pokoji bylo teploučko a vůbec se mi nechtělo nikam na koncert, ale nakonec jsem se tam vydal noční Bratislavou. Asi dva km jsem brouzdal nočními ulicemi až jsem uviděl u klubu British rock stars naší kapelní dodávku. Koncert proběhl hladce jako vždy a já jsem se vydal zase zpět noční klidnou Bratislavou zpět do hotelu. Ostatní z kapely spali na společných pokojích s cizími lidmi v hostelu. Já jsem si kousek od klubu koupil ještě u stánku kebab a v hotelu jsem se najedl a šel spát. Ráno jsem si vzal posledního Uber taxika a odjel jsem na hrad Devín, kde bylo úplně liduprázdno a ještě zataženo. Já jsem ale věděl, že kolem půl desátý má začít svítit slunce a tak jsem se vydal k soutoku Moravy a Dunaje a čekal jsem na sluníčko. To opravdu vylezlo, něco jsem nafotil a kolem Dunaje jsem došel do vesnice Devín a po turistických značkách lesem jsem se blížil zpět k Bratislavě. Poslední Uber taxikář mi o těchto lesích vyprávěl, že zde nacházej hodně mrtvých lidí, že zde žije hodně divé zvěře. Pak z něj taky vylezlo, že by chtěl domů geparda a medvěda a popisoval mi podrobně, jak medvěd dokáže umlátit člověka. Myslim, že taxikáři fetujou všude na celém světě.. Tyto lesy si představte jako takový ty příměstské pološpinavé lesy s velkým množství cest a cyklostezek a naučných stezek. Zde opravdu nenacházej mrtvé lidi a když tak možná, že je zabije nějakej psychopat, co se sem zatoulal z blízkého hlavního města.
Nakonec jsem došel do vesnice Dúbravka a čekal jsem u kostela na ostatní z kapely, kteří samozřejmě před chvílí vstávali, protože šli spát k ránu. Nakonec přijeli s tím, že to asi půl hodiny hledali, i když měli navigaci. Vrátili jsme se zpět k Bratislavě, přejeli most SNP a jeli směr Rakousko a dostali jsme se na soutok Moravy a Dunaje, ale z rakouské strany. Já jsem fotil, kluci házeli do Dunaje kameny. Pak se pokračovalo po menších silnicích k Vídni. Bez dálnice fakt pomalý. Dojeli jsme k baráku Hunderwasserhaus, vyfotil jsem si ho, kluci na něj mávali a jelo se dál bez dálnic směr Znojmo. Cesta setmělým Rakouskem byla bez dálnic nekonečná a pak jsme se konečně mezi poli, vesničkami, cestami a loukami ocitli nad naší krásnou republikou. V té naší republice cosi velkého a rozlehlého svítilo. Přijeli jsme blíž, přejeli do Čech a zjistili jsme, že to nesvítí krásná útulná moravská vesnička, ale ohromná plocha sestávající z kasín, barů s kurvama, vietnamských obchodů s trpaslíkama, mafiánských restaurací, kýčovitých staveb ala Las Vegas a bůhvíčeho ještě. Fakt smutný a už se asi nemá cenu vyjadřovat k tomu, jakej mám názor na to, co lidi v ČR dokážou kvůli prachům způsobit za zlo. Nakonec jsme dojeli do hezkého Znojma až ke klubu GoGo, naproti v hospodě jsme se společně s kapelama Tha Fialky a Supertesla najedli a šli jsme do klubu zahrát. Po hraní jsme se vydali na dlouhou cestu po zasněžené dálnici D1 na Vysočině až do Ústí, kam jsme dorazili v neděli k ránu.