Víkend s koncertama v Pardubicích a v Zábřehu

12/11/2017

Víkend začal v deštivém tmavém večeru v autě ve směru Pardubice. Po zastavení u klubu Ponorka v hezkých Pardubicích, kde jsme fakt dlouho nehráli a které se docela změnily, jsem popadl batoh a šel v dešti k hotelu Kristl. Bylo to jenom přes most přes Chrudimku a kousek ulicema s vilkama. Kolem mě šli tři hodně vtipní chlapíci jako to tak bývá pokaždý, když jdu po pátečním nebo sobotním večerním městě. Jeden se odpojil a pozdravil mě tak jsem toho využil a zeptal jsem se ho na hotel Kristl, protože jsem hotel nějak nemohl zahlédnout. Chlapík řekl, že mě tam dovede a zrovna dopíjel lahváče a zavedl mě až na recepci, kde prý také někdy pracuje. Eliška z recepce mě ubytovala a chlapík se rozhodl, že půjde se mnou na koncert.. zašel jsem tedy do pokoje a pobyl jsem tam asi  půl hodiny, dokud jsem už neslyšel hulákajícího opilého mladíka. Moc se mi nechtělo věnovat se mu na punkovém koncertě, kam podle vzhledu rozhodně neplánoval jít a chtěl tam jít pouze kvůli té své hodně rozjařené náladě. Proběhl jsem kolem recepce tiše a zamířil jsem si to opět přes Chrudimku ke klubu. Hráli The Fialky, pak my a po koncertě jsem pospíchal do spícího hotelu spát, abych ráno mohl vyjet směr Jeseníky. Probudil jsem se po pěti hodinách v šest patnáct a rozhodl jsem se vstát, i když jsem se cítil docela unavenej a další spánek mě čekal až ve dvě ráno druhý den. No, ale vstal jsem a zamířil jsem si to na zastávku Pardubice-Pardubičky, která byla asi pět minut pěšky od hotelu. Ráno u blízkého činžáku zrovna zastavilo pohřební auto a dva chlápci v černém s podivnejma nosítkama zvonili u dveří. Divnej zážitek, ale na něj jsem za chvíli zapomněl na zastávce, kde jsem posnídal a za chviličku přijel osobák, kterým jsem přejel na hlavní nádraží. Tam mi zase za chvíli jelo ECéčko směr Warszawa, kterým jsem přejel do Zábřehu na Moravě. Po té snídani na zastávce v Pardubicích jsem měl pěknej hlad a tak jsem si dal obligátní moravskej párek v rohlíku, kterej mě už častokrát přivítal v Zábřehu.. v první moravské rychlíkové stanici při cestách na východ. Došel jsem na nástupiště a najednou jsem zaslechl, jak všechno začíná mít zpoždění, můj vlak směr Šumperk měl deset minut, na mobilu 22 minut a za chvíli hlásili, že bude mít kvůli nečekané události na trati 60 minut zpoždění. Nečekaná událost může být přejetí člověka nebo nehoda na přejezdu kvůli debilnímu řidiči a to je většinou nejméně na dvě hodiny.. proto jsem se rozhodl rychle přeplánovat výlet, který měl být na Červenohorském sedle v Jeseníkách. Za asi pět minut mi jel autobus do Štítů a udělal jsem hodně softbezhor výlet pouze ze Štítů do Zábřehu pomaličku celej den.
V Zábřehu při odjezdu vysvitlo dokonce slunce, ale v městečku Štíty již bylo zamračeno, oblačno, jakoby před sněžením. A tak to zůstalo bohužel po většinu dne, i když jinde bylo údajně relativně hezky. Zase jsem měl s počasím smůlu, ale zase měl výlet pochmurnou podjesenickou podzimní atmosféru a to k životu přece taky patří. Ve Štítech jsem si vyfotil kostel Nanebevzetí Pany Marie a vyrazil jsem ulicemi dolů ke křižovatce, kde při poslouchání rádia opravoval nějaký pan umělec (možná zedník) nějaký pomník. Připomnělo mi to nějaký starý film, co jsem viděl nedávno na youtube a toho umělce, co opravoval pomník na náměstí hrál Waldemar Matuška. Pokračoval jsem dál k autoservisu a ulicí kolem prodejny aut, kam zrovna přivezl majitel ukázat auto na prodej nějakým mladým lidem, co jeli jako jediní se mnou autobusem ze Zábřehu do Štítů. Vyšel jsem na kopec nad Štíty a prodejnu aut a zdálky jsem slyšel jak se domlouvaj na prodeji. Křičel jsem na ně zdálky: "Nekupujte to, chce Vás okrást!" nebo "Nekupujte to, tu paní to neuveze, váží asi 160 kilo!"
No, to s tím voláním na ně mě spíš tak jenom napadlo v myšlenkách, když jsem stoupal dál k rybníku Sychrov. Tam jsem chtěl pokračovat dál po červené značce směr Hanušovice, ale počasí bylo horší a horší a já bych celej den jenom stoupal do kopce a potom bych prudce sešel do Hanušovice nebo Bohdíkova.. takže jsem celej výlet změnil a stočil jsem se zpět k rybníku Sychrov, tam jsem si vyfotil pár fotek tmavého zamračeného rybníka a pokračoval jsem po pastvinách a loukách do vesnice Horní Studénky. Tam jsem scházel dolů po malé silnici kolem černé, úplně černé krávy, chvíli jsem s ní mluvil, ale ona jenom koukala a koukala a sledovala mě pořád co to šlo a já jí sledoval taky, ale nemohl jsem se jí koukat do očí, protože její oči byly stejně černé jako její srst. Nic černějšího, co by na mě asi hodinu koukalo jsem v životě neviděl a ona asi zase neviděla nikdy v životě nic divnějšího v mysliveckym oblečení, co by na ní mluvilo a poskakovalo po krajině zachmuřené a podzimní tak zvesela.

Pokračoval jsem tedy po cestách a kopečkách do další vesnice Jedlí. Tam kolem kostela do dalšího kopce, natočil jsem si hlášení místního rozhlasu ve vesnici v roce 2017, které zní docela moderně díky cinkání jako v metru. Můžete se na něj podívat přímo zde.

Dál se šlo po silnici do další vesnice Drozdov. Všude samé křížky, na každé křižovatce byla v tomhle kraji kaplička nebo boží muka nebo tam prostě někdo visel na kříži.

Drozdov byla další docela hezká vesnice, kde jsem kolem štěkajících psů a dalšího kostela, co jsem si nevyfotil, pokračoval na žlutě značenou cestu na kopci a dal jsem se vlevo po hřebeni hor směr Zábřeh. Na chvíli jsem poseděl na vyhlídce do kraje a najednou od Zábřehu přijelo auto městské policie Zábřeh. Poznal jsem to, že měli SPZ ZAB REH 007 nebo něco v tom smyslu. Za křížkem, pod kterým jsem opět svačil najednou zastavil, chtěl se otočit, potom zase vyrazil směr Drozdov. Já jsem vstal a vyrazil opačným směrem dolů na Pivonín. Říkal jsem si, že by to bylo psycho, kdybych se otočil a za mnou jelo to policejní auto. A za chvíli jsem se otočil a ono tam opravdu jelo. A jelo za mnou až do Pivonína, kde jsem si kostel konečně zase vyfotil, protože vykouklo večerní sluníčko a najednou policajti zmizeli a už jsem je neviděl. Sešel jsem Pivonínem kolem hezkých pastvin se zepadajícím sluncem přes zahrádkářskou kolonii do Růžového Údolí, kde mě překvapilo asi pět silnic, které se v zalesněném údolí spojovaly na křižovatce s nóbl restaurací, kde probíhala nějaká svatba. Říkal jsem si, že bych se najedl, ale svatba asi hospodu zabrala tak jsem to vydržel až do Zábřehu. Ještě jsem vyfotil říčku Nemilku a zavolal jsem klukům, kteří zrovna přijížděli do Zábřehu, aby pro mě dojeli do Růžového Údolí ležícího asi tři kilometry od města. Zajeli jsme na místo dalšího koncertu, najedli se v hospodě v kulturním domě a přešli do sálu a zahráli skvělej koncert, na který se můžete podívat mimořádně na fotkách, které nebudou tentokrát jenom z přírody. Bohužel sám naší kapelu když hrajeme fotit nemůžu, takže jsem fotil naše kamarády.. kapelu The Fialky.

Po koncertě jsem popadl v autě batoh, odnesl jsem do hospody skleněnej půllitr od nealka piva, který jsem slíbil, že nerozbiju a přinesu.. a pospíchal jsem na nádraží. Když jsem dorazil na nástupiště, za dvě minuty přijelo EC od Warszawy a já jsem pospával na sedačce, kde bylo místa asi jako v letadle, takže hodně málo. A víte proč? Protože tento vlak byl komerční, to znamená, že si na sebe musí sám vydělat bez dotací.. tak se do něj nafláká co nejvíc sedaček a vznikne pro cestující málo místa dokonce i v 1. třídě. Nechtěl bych zkoušet v tomto vlaku druhou třídu. Do Prahy jsme dorazili asi dvě minuty před pravidelným příjezdem, takže teď mě čekalo skoro dvě hodiny na hlavním nádraží. Tak jsem pozoroval odjíždějící noční vlaky směr Humenné, Warszawa, Kraków, Kiiv, Košice. Překvapilo mě, jak lidi začali hodně moc využívat i autovlaky. Na prvním do Humenného bylo asi 30 aut !!!! Na tom pozdějším do Popradu asi tři auta. Každopádně tyto noční vlaky jsou využívány víc a víc a o to víc mě děsí, že Evropa chce postupně lůžkové noční vlaky rušit a my se samozřejmě opičíme a již od tohoto roku od nového jízdního řádu je zrušeno několik takových vlaků i u nás. No jo.. doba se mění a nastoupili nám a vládnou nám zhýčkaný lidé, co propagujou auta auta a zase auta a indiviuální dopravdu. Těším se, až tito zjistí, co způsobili.

Asi až ve 23:15 přistavili můj vlak a konečně jsem vyrazil na poslední část své cesty do Ústí. Cesta docela uběhla až na nepřetržité svícení zářivkama, které je v nočních vlacích dost k pláči a především se absolutně nevyspíte. Já jsem byl ale tak unavenej, že jsem usnul aspoň na chvíli v tý šílený zimě, co panovala v tomto vlaku. Pak ještě dvacet minut čekání v zimě na náměstí na noční trolejbus a konečně jsem byl doma s bolením v krku, které ale do rána po vyspání v teplé posteli zmizelo.