Kolika lidem světa včera rozflákal foťák hlavu?

05/11/2017

První listopadový víkend byl šedý jak to občas na podzim bývá. Šedý a mlhavý jak počasím tak i smůlou, která za mnou přišla v sobotu. Nejdřív jsem vyšel do Tašova u Ústí nad Labem, v samotném lůně východního Českého Středohoří ležící vesnice a po silnici jsem si to směroval na Ovčárnu,.. už dávno tam autobusy jezděj míň a míň. Bylo hnusně tak jsem vynechal blízkou kapli na kopečku u silnice a po cestách a silnicích u Babin jsem došel na Homolku. Bylo šedo, krajina nefotitelná a jinak v těchto místech je i po mnoha letech vidět, že tam úřadovali vojáci a z toho ošklivého místa je cítit hodně negativní energie.. kolik zvířat a třeba i lidí zde bylo asi zabito? Kolik rostlin a stromů zničeno? Kolik chemie vylito do půdy? Byl jsem rád, že jsem už pryč a v dálce na západě se začala rýsovat sluncem zalitá čára, .. mezera, ze které bude na nějaký čas před západem slunce sluníčko svítit. Proto jsem si to zamířil na Varhošť a při stoupání na jeho vrchol slunce opravdu vykouklo a já jsem zažil asi jeden z mých posledních západů slunce v Českém Středohoří. A byl opravdu krásnej. Stál jsem sám v podzimním vzduchu na rozhledně, podzimní vánek maličko hýbal konstrukcí a slunce neúprosně směřovalo do úzkých mraků na obzoru až zapadlo úplně. V tu chvíli se udělala zima a já jsem si to zamířil lesem dolů do Sebuzína. Za necelou hodinu mi měl jet bus. V polovině cesty, kdy už začínala být pořádná zima a tma jsem kouknul na hodinky a neměl jsem šanci bus stihnout.. Proto jsem zpomalil, udělal ještě nějaké fotky, prošel jsem setmělým Sebuzínem a odjel domů.

Ráno jsme se rozhodli, že pojedeme v hnusnym počasí fotit nějaké vodopády. Plánovali jsme České Švýcarsko, ale nakonec vyhráli Bobří vodopády u Verneřic v Českém Středohoří. Vyjeli jsme vlakem přes Děčín, pak za deset minut busem až do Verneřic. Tam jsme navštívili dost buranskej vietnamskej obchod na náměstí a pokračovali jsme přes část Loučky kolem Bobřího potoka k Bobřím vodopádům. Všude byly popadané stromy, bahno.. šlo se docela špatně. Přímo u vodopádů byl strom spadlý na lávku a zničené bylo zábradlí. Přímo u vodopádů spadlej ohromnej strom. Vyfotil jsem si vodopády, postoupil jsem dál po proudu Bobřího potoka, sešel na plošinu nad potokem, zajistil jsem stativ s foťákem, udělal jsem krok ještě na jednu plošinu pod foťákem a potom rána. Na pět vteřin jsem nevěděl co se děje, pak jsem viděl foťák na zemi na kameni těsně nad potokem a na ruce krev. Myslel jsem si, že jsem si odřel ruku, pak jsem si všimnul, že jsem celej od krve a krev kapala. Začal jsem se bát, že začnu omdlévat, podlamovali se mi nohy. Pak dorazila Erika a začala mě ošetřovat. Měl jsem rozbitou hlavu, ale nebylo to tak hrozný, krev za chvíli přestala téct. Tím výlet končil.. nebyl jsem si jistý, jestli bych došel ještě osm km na nádraží do Kravař a tak jsme zavolali Martíčkovi a ten nás odvezl do nemocnice v Ústí nad Labem.
Foťák přežil, objektiv a filr, který dělá moje fotky takové, jaké vidíte na fotkách níže, nejspíš nepřežil. No, hlavně, že jsem přežil já :D.

 

 

Share on Facebook
Please reload

Nejlepší příspěvky

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload

Nejnovější příspěvky

October 2, 2018

Please reload

Archiv